Něco o nás
...
Od dětství jsem byla zvyklá
žít se psy a opravdové přátelství se psy jsem poznala, když
k nám přišel německý boxer Brutus. Byl to především
kamarád, ale také ochranář a protože jsem s ním trávila
hodně času, poznala jsem díky němu, co znamená pouto mezi
člověkem a psem. Brutus zakoušel na vlastní kůži mé první
cvičitelské pokusy, které se naštěstí omezovaly na základní
povely, a tak to snášel poměrně trpělivě a shovívavě. Po
jeho brzském odchodu vzniklo „prázdné místo“ - bez psa pro
mně byla rodina prostě neúplná. Až po několika letech
k nám přišla maďarská ohařka Tara (nar. 2002), můj
vůbec první vlastní pes. Od začátku mi bylo jasné, že se
budu věnovat jejímu výcviku. Ačkoli původně nezáměrně,
ohařka byla nakonec úplně přirozeně zapojena do mého
způsobu trávení času. S ní už byl vždycky konkrétní
důvod vyrazit do lesa, na louky, na procházku, na výlet...
a získala jsem tak společnici pro své volné chvíle. Právě
Tara mi otevřela dveře do světa kynologie. Jí vděčím za
svou „iniciaci“ a za první kroky, které jsem
v kynologii udělala. Díky ní jsem měla i tu možnost
pracovat jako instruktorka výcviku psů. Brzy jsem však také
poznala, jaká úskalí obnáší fakt, že pes nemá průkaz
původu. Pochopila jsem, že spoustu věcí (mimojiné na ní
odchovat štěňata) s ní nikdy nebudu moct absolvovat.
Naštěstí se u ní nevyskytly žádné vady, nemoci či jiné
problémy a je to zdravá fena, s kterou jsem zažila a
zažívám spoustu pěkných zážitků.
Naše druhá fenka MOK Ema (Beata z Lastrovce, nar.
2005), musela už mít zákonitě průkaz původu, aby mi ukázala
to, co jsem s Tarou poznat nemohla. Přivedla mě
k zájmu o chovatelství a k bližšímu poznání plemene.
Pochopila jsem význam slova „ohař“ v plném slova
smyslu. S Emou jsem také přišla k myslivosti a
myslivecké kynologii a moje láska k přírodě se měnila
v obdiv s tím, jak jsem poznávala vše kolem
loveckých psů. Její úspěchy byly pro mně inspirací a
motivací k další práci. S ní jsem prošla své
první výstavy psů a poprvé také vedla na zkouškách
z výkonu. S Emou jsem poznala chovatelské
radosti, společnou loveckou vášeň, ale i zkusila zklamání.
Ema mě naučila, že i cvičený pes je pořád živý tvor,
kterého nelze naprogramovat a jako takového je třeba ho
respektovat.
V neposlední řadě jsem díky svým fenám poznala několik
opravdu dobrých lidí a poměrně široký okruh „přátel lovecké
kynologie“, kteří jsou nedílnou součástí tohoto
kynologického světa.
V září 2009 přibyla do naší CHS fenka německého
krátkosrstého ohaře Cora Theogonia Black (nar. 2009) a
rozšířila tak můj zájem o další krásné lovecké plemeno.
Díky našim prvním fenkám jsem poznala soustu věcí, se
kterými bych se jinak nikdy neměla šanci setkat a díky nim
dělám věci, o kterých bych dříve ani nepřemýšlela. Díky nim
je můj svět „větší“. A protože naše maďarky považuji za
iniciátorky vzniku naší stanice, chtěla jsem naši stanici
pojmenovat tak, aby nesla jejich jména. Slovo TAREMYS je
složeninou jmen Tara a Ema. A přívlastek BOHEMICA („česká“)
už jen doplňuje náš původ.
Za vším tímto kynologickým děním samozřejmě stojí další
lidé, především moje rodina, která je mi velkou podporou.
Společně s mým partnerem Martinem se staráme o celý
náš rozrůstající se „zvěřinec“, společně se věnujeme
výcviku a Martin zabezpečuje podmínky pro lovecký výcvik a
myslivost. Velkou podporou je moje mamka, která se vždy
podílela na všech akcích a i ostatní členové naší rodiny,
kteří přispívají byť jen podpůrně k chodu a zdaru
našeho chovatelského snažení. Ti si zaslouží poděkování
především, a stejně tak i ti, kteří mi jakýmkoli způsobem
pomohli nebo pomáhají, něco mně naučili a inspirovali
k další práci. Ráda bych zde jmenovala alespoň
některé: Mirek Horáček, Květa Kocúrová, Jirka Drábek, Martina Klimešová...
Barbora Kalná