Pár informací o
dysplazii kyčelního kloubu
I Váš pes může mít zdravější kyčle !
Znovu
některá důležitá fakta o dysplazii kyčelních kloubů
autor: Petra Bergrová
Strašák zvaný dysplazie
(kloubní onemocnění u psů)
trápí v dnešní době ne jednoho svědomitého chovatele.
Ne všem jsou však známy některé významné skutečnosti, které
s tímto onemocněním bezprostředně souvisí.
To, co průměrně informovaný
chovatel ví, je, že jde o onemocnění dědičné, které se
zjišťuje rentgenovým vyšetřením, a že je nutné takto
postižené jedince vyřazovat z chovu. Toť vše.
Abychom však mohli v budoucnu
správně a objektivně rozhodnout, zda se i v našem
klubu dysplazií dále zabývat či nikoliv, je třeba znát
danou problematiku v širších souvislostech. Dovolte mi
tedy shrnutí výsledků studií publikovaných předními našimi
i zahraničními odborníky a vlastních poznatků
z chovatelské praxe.
Co
je to dysplazie?…
Dysplazie je termín pro vývojové onemocnění kloubů u psa.
Rozlišujeme dysplazii loketního
kloubu –
DLK
(anglicky ED = Elbow
displasia) a dysplazii kyčelního
kloubu –
DKK
(anglicky HD = Hip
displasia). Dysplazie kyčelního kloubu se projevuje
nedostatečným utvářením kyčelní jamky a hlavice stehenní
kosti ( viz. obr. 1 ). Kloubní plochy kyčelní jamky a
hlavice stehenní kosti se navzájem neshodují svým tvarem a
tím je kloub nestabilní. U zdravého kyčelního kloubu zapadá
hlavice kosti velmi pevně do kloubní jamky. U
postiženého ( dysplastického ) kloubu je toto spojení
volnější. Pokud je tedy takový kloub volný, dochází při
pohybu psa k dráždění kloubní chrupavky, přetížení
kloubního pouzdra a vazů a to vede v pozdějším stadiu
ke vzniku degenerativních změn v kloubu, např.
artrózy.
DKK postihuje nejčastěji
velká a obří plemena psů, může se však vyskytovat
v podstatě u kteréhokoliv plemene.
Jak
DKK vzniká?…
DKK je
pravděpodobně polygenní dědičné onemocnění, což znamená, že
se nepřenáší jen jedním genem, ale několika geny současně.
Tyto geny se bohužel zatím vědcům nepodařilo lokalizovat a
zmapovat. Stále se vedou dohady, jakým způsobem se vlastně
tento dědičný defekt přenáší na potomstvo. (Genetická mapa
psa totiž neexistuje. Takový výzkum jel velmi drahý a zatím
se provádí pouze u hospodářských zvířat. Psi nejsou pro
farmaceutické firmy obchodně tak zajímaví, aby jim stálo za
to, utrácet miliardy za výzkum genetiky např. DKK). Jedni
odborníci zastávají názor, že jde o defekt, jež se
přenáší recesivně, jiní tvrdí, že dominantně
s neúplnou penetrací vlohy (tzn. geny se projeví
jedině tehdy, mají-li k tomu vytvořeny nějaké vhodné
vnější podmínky). Ani dnes tedy není znám přesný a
ověřený způsob dědičnosti DKK.
Přesto, že patří dysplazie
mezi dědičné choroby, samotné onemocnění kloubů
není
vrozené.
Vrozená je pouze
náchylnost k němu. Všichni psi bez rozdílu
se tedy rodí s normálními kyčelními
klouby. Tato
skutečnost není většině našich chovatelů známa. Pro vývoj
kyčelního kloubu jsou rozhodující první tři měsíce po
narození. V této době jsou totiž součásti kloubu
tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Tato
chrupavka je později při kostitvorném procesu plně
nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně
vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její
možnosti pružnosti, dochází k oddálení kloubní ploch a
kloub se stává nestabilním (říkáme laxním). Celé další
období vývoje kostry mladého psa (u ohařů cca do 1,5 roku),
nejvíce však v období přezubování (ve 4.- 7. měsíci
věku), je pak stěžejní pro výsledný
stupeň rozvoje DKK.
Jaké
faktory vnějšího prostředí mohou mít přímý vliv na výsledek rozvoje
DKK?
Především je to:
1.)
Výživa, která
podle správné či chybné vyváženosti jednotlivých živin a
prvků, ovlivňuje rychlost růstu daného zvířete. Čím
rychleji pes roste, tím negativnější vliv to má na
výslednou DKK (velká zátěž pro kosti, vazy, šlachy).
Rychlost růstu ovlivňuje hlavně energie obsažená
v krmivu tzn. především množství tuku. Strava pro
rostoucí psy musí proto obsahovat omezenou hladinu energie
(méně tučná strava - pouze cca 17% tuku, ale
odpovídající množství bílkovin cca 28 – 30%). Dalším
negativním faktorem pro rozvoj dysplazie ve výživě mladých
psů je dlouhodobé nadměrné přidávání vápníku do krmné dávky
(do kompletní granulované směsi určené pro štěňata a mladé
psy velkých a obřích plemen – což je mimochodem naprosto
nejvhodnější způsob krmení při prevenci DKK – nepřidávat
žádné další minerální či vitamínové přípravky !!!). Pro
organismus psa totiž krátkodobý nedostatek vápníku není
problém. Pokud takováto situace nastane, zvýší se ve střevě
absorpce vápníku z potravy z původních 40% až na
90% ! Naopak s nadbytkem vápníku si organismus psa
poradit nedokáže a dochází k poruchám při jeho
vstřebávání.
2.)
Každodenní fyzická zátěž organismu psa. Velká fyzická zátěž
rostoucího psa jednoznačně negativně ovlivňuje další vývoj
celého kosterního aparátu. Proto bychom měli mít fyzickou
aktivitu psa v tomto období pod kontrolou.
Pochopitelně, že nejde pouze o to, aby mladý pes nenaběhal
denně desítky kilometrů v honitbě nebo vedle kola, jde
o to, celkově utlumit či alespoň částečně omezit fyzickou
aktivitu psa, při které se nadměrně namáhají
především kyčelní klouby ( bezhlavé pobíhání kolem plotu,
vyskakování v kotci na zadních, dlouhotrvající honičky
na zahradě s druhým psem, časté překonávání překážek
skokem atp.) Američtí vědci zjistili, že na špatné utváření
kyčlí v ranném věku může mít velký vliv třeba i taková
zdánlivá banalita jakou je příliš hladká podlaha
v porodním boxu (lino, kachle, hoblovaná
prkna). Štěňata, která zatím nechodí, si na hladké klouzavé
podlaze, při snaze dostat se co nejrychleji ke strukům
matky, nepřiměřeným způsobem namáhají právě kyčelní klouby,
které jsou v té době ještě značně nezralé.
Na druhou stranu určitý
stupeň aktivity psa je nutné podporovat, abychom docílili
správného osvalení končetin, které je důležité právě pro
jistou fixaci kloubu. Za nejvhodnější formu pohybu při
prevenci i léčbě DKK se považuje plavání.
3.)
Teplota okolního prostředí se může také spolupodílet na
rozvoji DKK. Všichni víme, co nám doporučují naši lékaři,
pokud máme jakékoliv kloubní problémy. Teplo! V tomto
směru jsou ve výhodě psi odchovávaní v bytech. Zvíře
umístěné na zahradě (ať se snažíte sebevíc – zateplené
boudy, zástěny proti větru, dřevěné podlážky aj.)
prochládá. Klouby, svaly a vazy jednoduše venku více
prostydnou a nedokrvují se. Má-li zvíře počínající problémy
s artrózou, zima a průvan stav výrazně
zhoršují.
Závěr:
Vznik
onemocnění dysplazie je tedy vázán jak na genetickou
informaci, tak na výše uvedené vnější vlivy.
Proto se např. ve vrhu,
u potomků po obou rodičích s DKK 0/0 (tedy po
rodičích, kteří jsou zdraví), mohou objevit i
štěňata, která budou různým stupněm DKK postižena (výzkumy
hovoří o cca 20 – 40% postižených potomků ve
vrhu). Je to proto, že i přesto, že daný rodič sám
dysplazií postižen není, může být přenašečem vlohy pro tuto
chorobu. Pokud na takového potomka působí navíc negativně
jeden nebo více vlivů vnějšího prostředí, může být postižen
i horším stupněm DKK. Naopak i od dvou postižených rodičů
můžeme za určitých předpokladů získat potomka zdravého.
Pravděpodobnost postižených štěňat ve vrhu z takového
spojení ovšem bude nesrovnatelně větší (cca 60 – 80%
postižených potomků).
Jak
vzniku dysplazie předcházet?…
Ideální přístup
k rostoucím psům velkých plemen je založen na důsledné
prevenci rizik, která mohou vést k onemocnění. Je
třeba si ale uvědomit, že se jedná pouze o snížení
pravděpodobnosti vzniku choroby. Statisticky je však
nezvratně prokázáno, že minimalizace nepříznivých faktorů
prostředí a důsledná prevence onemocnění, vede
k výraznému poklesu výskytu ortopedických onemocnění
v populaci psů velkých plemen.
Výsledný obraz DKK může
proto každý chovatel nebo majitel psa do jisté míry
pozitivně ovlivnit při dodržování následujících
zásad:
-
štěně
a mladého psa nepřekrmovat
(nepřiměřená váha těla, příliš zatěžuje klouby, které se
mohou deformovat)
Na oplácané štěně je sice
velmi pěkný pohled a spousta chovatelů právě tuto
skutečnost považuje jako svoji vizitku vzorové péče o
štěňata, ovšem v souvislosti s dysplazií je tento
stav velmi nežádoucí
-
krmit
kvalitní vyváženou stravou
(nejideálnější je zvolit kompletní
granulovanou stravu pro odpovídající věkovou kategorii;
kvůli nevyváženosti živin je nevhodné založit krmení
rostoucích psů na doma připravované stravě s podílem
masa nebo doplňovat granule o další přílohy či kalciové
přípravky)
-
kontrolovat
fyzickou zátěž psa
- udržovat psa ve
vhodných klimatických a hygienických podmínkách
Jak se DKK
projevuje a lze ji vyléčit?…
Celkově se
ortopedické problémy u psů projevují různými
klinickými příznaky jako: vbočené nebo vybočené postoje
končetin, přesouvání váhy na hrudní končetiny, kolébavá
chůze zádi, hopsání zadních končetin, strnulý chod
končetin, odlehčování, prošlápnuté tlapy, odmítání chůze po
schodech, skoku do auta, kulhání zejména po odpočinku nebo
po zátěži. U psů s diagnostikovanou dysplazií
kyčelních kloubů se některé z těchto příznaků mohou,
ale nemusí projevit. Jsou známy případy, kdy i
někteří psi s postižením DKK 4/4 neprojevovali
žádné příznaky bolestivosti kloubů a kdyby u nich nebylo
provedeno rentgenové vyšetření, majitelé by ani nezjistili,
že jejich psi touto chorobou trpí. Naopak i někteří jedinci
s lehkým stupněm postižení mohou některé klinické
příznaky vykazovat. Proto rozhodně není
pravda, že pes, který nekulhá, dysplazií automaticky
netrpí.
Dysplazie kyčelních kloubů je
bohužel proces nevratný. Tzn. žádnou léčebnou metodou nelze
naměřený výsledný stupeň DKK zmírnit (z trojky udělat
jedničku atp.). Lze pouze předcházet dalšímu zhoršování
vedlejších degenerativních změn na kloubech (artrózy),
podáváním speciálních kloubních přípravků tzv.
chondroprotektiv. Donedávna platilo, že v případech,
kdy je kloub zcela zdevastován – (tj. kdy se hlavice
stehenní kosti nachází zcela mimo jamku a má značně
zploštělý či hřibovitý tvar) – pes trpí pokročilou
artrózou, vykazuje silné známky bolestivosti a zhoršující
se známky pohyblivosti, zbývá kromě totální náhrady kloubu
za umělý (což je mimochodem obrovsky nákladná záležitost,
nad finanční možnosti většiny majitelů psů), bohužel jediné
řešení, a to utracení psa. Avšak v nedávné době byla
i u nás představena nová velmi úspěšná léčebná metoda,
nazvaná denervace, pomocí které lze významnou měrou
(zahraniční průzkumy uvádí až v 90% případů) odstranit
typické příznaky DKK (tj.bolestivost a kulhání). Denervace
ale neléčí chorobu jako takovou (dysplazie je neléčitelná).
Tato chirurgická metoda spočívá v přerušení větví
nervů, které vedou bolest od postiženého kloubu, čímž se
zamezí vnímání bolesti zvířetem. Pokud tedy pes přestane
vnímat bolest, postiženou končetinu nemá potřebu odlehčovat
a nekulhá. Proto se i silně dysplastický pes, může po tomto
zákroku znova účastnit veškerých pohybových aktivit,
stejně jako jeho zdraví protějšci. Léčba metodou denervace
takto hlavně umožní zesílit pánevní a stehenní svalstvo,
což přispívá ke stabilizaci volného kyčelního kloubu. Ve
srovnání s ostatními léčebnými metodami je výkon
denervace mnohem méně náročnější na čas, méně zatěžuje
organismus, nevykazuje těžké komplikace a hlavně – je
finančně daleko méně náročnější. První pracoviště, které
začalo tuto metodu u nás používat je Veterinární klinika
Medipet Zlín.
Lze DKK
z populace odstranit?
Dysplazie
kyčelních kloubů se vyskytuje téměř u všech čistokrevných
plemen psů (vyjímkou je Australský teriér, u kterého nebyla
DKK nikdy zaznamenána). Některá těžká plemena
(labradorský retrívr, zlatý retrívr, německý ovčák,
molosové aj.) mají daleko větší sklony k DKK, než ta
ostatní. Proto se chovatelské kluby, takto postižených
plemen, rozhodly zahájit speciální chovatelské programy,
pomocí kterých chtěly toto onemocnění z populace
odstranit. Po zkušenostech několika z nich a po
výsledcích rozsáhlejšího výzkumu DKK v chovu českých
fousků (probíhal v letech 1975 – 1979) dospěli naši
odborníci k těmto závěrům:
Důslednou selekcí v chovu, kdy se do
chovatelského programu zahrnuli pouze jedinci zcela prostí
DKK, tedy s výsledkem 0/0, se v poměrně krátké
době, cca 5-ti let, DKK v chovu eliminovala na
desetinu původního výskytu. Takto vedenou selekcí
můžeme tedy podstatně omezit počet postižených
jedinců v populaci. U plemen, jejichž chovatelské kluby
zavedly ve svých programech méně důsledný výběr do chovu,
se však tato selekce ukazuje jako neefektivní. Uveďme si
příklad. Chovatelský klub se rozhodl pro kontrolu
DKK. Do chovu není zařazován žádný jedinec, o kterém se
neví, jakým stupněm dysplazie kyčlí trpí. Pozitivní jedinci
však nejsou z chovu vyřazováni. Je pouze rozhodnuto,
že pozitivní jedinec smí být pářen pouze s jedincem
negativním. Takto vedenou selekcí klub docílil pouze toho,
že nedošlo ke zvyšování počtu jedinců s vysokým
stupněm dysplazie, avšak výskyt dysplazie nebyl takto
z populace nijak výrazně eliminován. Náklady na
rentgenování kyčelních kloubů, na vyhodnocování stupně
dysplazie, na jejich evidenci a zveřejňování, jsou při
takto vedené selekci zbytečně vynaloženými náklady, které
jsou velmi vysoké a složité v poměru ke genetickému
zisku.
Navíc, aby mohl být v chovu určitého
plemene zaveden účinný systém selekce, je třeba také
zajistit a znát především tyto důležité faktory, které
ovlivňují rozšiřování vady v populaci:
-
dostatečná velikost
populace (pokud
je chovných jedinců málo, došlo by k velkému
nežádoucímu zúžení chovného materiálu)
-
zjistit počet postižených
jedinců v chovu
-
znát způsob dědičnosti
daného znaku
Odpovědí na otázku o možném
odstranění DKK z populace je tento závěr: Protože se jedná o
problém dědičný, jehož princip vzniku ještě není odborně
objasněn, nelze prozatím DKK z populace jakéhokoliv
plemene úplně odstranit.
Jak se
DKK zjišťuje a vyhodnocuje?…
Jediný možný způsob, jak spolehlivě zjistit, zda pes
dysplazií trpí či nikoliv, je kvalitní rentgenologické
vyšetření. Dysplazii nelze diagnostikovat pouze na základě
klinických příznaků (viz.výše). Proto si
chovatelé, jejichž
chovatelský klub vyžaduje vyšetření na DKK jako podmínku
chovnosti musí
zjistit:
a)
Který
veterinární lékař posuzuje DKK u jejich plemene.
Komora veterinárních lékařů
ČR vydala oficiální seznam specialistů (posuzovatelů)
oprávněných posoudit snímek kyčelních kloubů na DKK, kteří
vlastní k tomuto úkonu potřebné osvědčení. Kontakt na
konkrétního veterináře, který má s daným klubem
smlouvu a snímky pro něj vyhodnocuje poskytují chovatelům
poradci chovu pro jednotlivá plemena. Při tom jeden
posuzovatel může mít uzavřeny smlouvy i s více kluby
najednou a posuzovat více plemen současně, musí být
však vždy zapsán v seznamu posuzovatelů.
b)
Má-li
jejich pes skutečný věk, kdy lze snímek vyhodnotit.
Minimální věk pro oficiální vyšetření na
DKK je u nás stanoven bohužel stejně jako v FCI na 12
měsíců, u velkých a těžkých plemen činí min. věková hranice
18 měsíců. Věkovou hranici směrem nahoru si však případně
mohou upravit chovatelské kluby. V USA se však
pořizování snímku kyčlí neprovádí dřív, než ve 24 měsících
věku zvířete. Zjistilo se totiž, že ne všechny případy
dysplazie lze rentgenem zachytit již ve 12 měsících. Studie
různých autorů prokázaly, že změny na kyčlích je možno
zjistit klasickou metodou vyšetření ve 12 měsících pouze
asi u 66% postižených psů, zatímco ve stáří 18 měsíců asi u
82% a
ve 2
letech stáří u 94% vyšetřovaných dysplastických psů.
Z toho vyplývá, že u psů rentgenovaných kolem 1 roku
stáří můžeme zjistit poměrně velké procento falešně
negativních nálezů a je tedy lépe toto vyšetření absolvovat
v pozdějším věku psa.
c)
Nechat zhotovit
rentgenogram (RTG snímek) kyčlí.
Je třeba se domluvit s nejbližší
veterinární ordinací, která má rentgen a snímky na
vyhodnocování DKK běžně provádí. Snímek na DKK může dle
přesných regulí a postupů zhotovit každý praktický lékař
(dále jen zhotovitel), nikoliv jen posuzovatel uvedený
v seznamu (viz. bod a). Předpokládá to ovšem
odpovídající vybavení, znalost přesných směrnic pro
zhotovení snímku a ochotu vyšetření udělat.
Samotné vyhodnocování
snímku se pak provádí
celkově podle několika aspektů. Předně se měří hodnota tzv.
Norberg-Olsonova úhlu, vyjádřená ve stupních (ne vždy je
však tím nejdůležitějším kritériem), dále se hodnotí tvar
jamky a hlavice kloubu, struktura kostní hmoty, věk
zvířete, eventuálně klinický nález (bolestivost, kulhání
atp.).
Podle
naměřené hodnoty stupňů Norberga se stanoví výsledný stupeň
rozvoje DKK na každém kloubu zvlášť, kde pro zdravý kloub
je stanovena hodnota od 105° výše. Vědecká komise FCI stanovila klasifikační
schéma , které rozděluje nálezy na kyčelních kloubech podle
rozsahu postižení do pěti stupňů označených písmeny
„A“ až „E“. Kromě tohoto schématu existují ve světě ještě
další systémy vyhodnocování RTG snímku (viz. níže).
V České republice se DKK posuzuje podle klasifikačního
schématu vycházejícího ze schématu FCI. Používá se označení
stupňů rozvoje DKK čísly od 0 do 4, kde 0 znamená negativní
nález, 1 je hraniční stav mezi normálním a dysplastickým
kloubem, 2 představuje lehkou DKK, 3 střední a 4 těžkou
dysplazii.
Výsledek posouzení se pak zapisuje jako stupeň nálezu
DKK na každém kloubu zvlášť, oddělený lomítkem např.
DKK 0/0, 1/1, ale také 0/2, 2/3 atp.
Vyhodnocování DKK u
štěňat – metoda PennHIP…
Jen velmi okrajově se zmíním
také o zcela nové metodě hodnocení možné DKK, kterou
lze provádět již u štěňat ve stáří kolem 16-ti týdnů. Ve
Spojených státech byla vyvinuta tzv. metoda PennHIP, jejíž
podstatou a zároveň největším přínosem je identifikace
jedinců, kteří nejsou rizikoví pro eventuální rozvoj DKK
již v jejich ranném věku. Touto metodou se z RTG
snímku hodnotí míra „uvolněnosti“ kloubní hlavice
v kloubní jamce (tzv. pasivní laxita) čili
nakolik je kloub těsný. Podle této míry uvolněnosti kloubu
lze určit, nakolik je daný jedinec náchylný k dalšímu
rozvoji DKK. Přesto, že je vyšetřování touto metodou velmi
nákladné, využívá ji poměrně velké množství chovatelů,
kteří si takovýmto vyšetřením všech štěňat ve vrhu usnadní
výběr zvířat, které zamýšlejí používat k dalšímu
chovu. U nás zatím tato metoda není vůbec rozšířená.
Jediným atestovaným lékařem s oprávněním provádět
PennHIP u nás je dle informací na internetu doc. MVDr.
Nečas z VFÚ Brno. Chovatel, který má o vyšetření na
DKK touto metodou zájem však musí počítat se sumou
přibližně od dvou do třech tisíc korun za jedno
štěně.
Jinde
jiným metrem?…..
Je
překvapivě zajímavé srovnávat způsoby vyhodnocování DKK
v různých zemích. Systém hodnocení postižení kyčlí
třeba v USA a v Evropě se poměrně liší
(vyhodnocování snímků v USA je podle mého názoru
objektivnější, než u nás, protože se k jednomu snímku
vyjadřují 2 až 3 veterinární specialisté nezávisle na sobě
a teprve z jejich hodnocení se provádí konkrétní
závěr, kdežto u nás hodnotí snímek jen jeden jediný lékař).
Ani v rámci některých evropských zemí, jež jsou všechny
členy FCI, není bodovací systém jednotný. Tak například
existuje americké klasifikační schéma OFA (Ortopedická
nadace pro zvířata), britský a švýcarský bodovací systém,
švédské schéma posuzování a naše číselné vyjádření. To
bohužel samozřejmě neprospívá přílišné objektivitě při
vyhodnocování snímků a nechává relativně volný prostor pro
spekulace. (Věřte, nevěřte, i v naší republice se
našlo dost takových ambiciózních chovatelů, kteří se
nedokázali smířit s tím, že jejich zvíře bylo u nás
předběžně klasifikováno jako DKK 2/2 nebo 3/3 a tudíž dále
nepoužitelné v chovu, psa vyvezli do země, o které věděli,
že kritéria vyhodnocování jsou přece jen mírnější a po
zhotovení a vyhodnocení snímku se vraceli se psem, který
měl najednou oficiálně kyčle zcela zdravé a pes byl posléze
bez problémů do chovu zařazen. Na tuto skutečnost doplatil
u nás chov několika plemen, kdy se za mnohými „špičkovými“
importy ze země původu skrývala dysplazie vyššího
stupně, která se pochopitelně ihned projevila v chovu
ve zvýšené míře).
Když už se
rozhodnete rentgenovat… (postup při zhotovování snímku)
Pokud se
rozhodnete vyšetření na DKK absolvovat a zjistit, jak nám
tom Váš svěřenec s dysplazií vlastně je, zde je
pár poznámek k tomu, jak tuto proceduru bez problémů
zvládnout. Před samotným vyšetřením by pes neměl 24 hodin
přijímat potravu a min. 6 hodin před ním ani pít. Psa
bychom měli na vyšetření objednat samozřejmě v době,
kdy se nám jeví jako naprosto klinicky zdravý (na DKK se
nedoporučuje vyšetřovat háravé a březí feny). S sebou
si vezměte průkaz původu psa (žádáte-li oficiální vyšetření
a vyhodnocení, jinak není třeba), náhubek (některá
pracoviště vyžadují, aby by byl pes po aplikaci narkózy
alespoň dočasně opatřen náhubkem, kvůli možné agresivitě
při počátečních účincích sedativ) a nejlépe ještě jednoho
pomocníka (manipulace se psem u rentgenu, přenášení do auta
atp.). Po příchodu do ordinace vám psa zváží a prohlédnou,
zda je schopen zákrok v celkové narkóze absolvovat.
Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalů, provádí se
vyšetření výhradně v celkové narkóze. Nabídnou-li vám
absolvování vyšetření jen v mírné sedaci zvířete,
zdvořile odmítněte. Možná byste nějakou korunu v první
fázi ušetřili za aplikaci narkózy, ovšem s
velkým rizikem, že takto provedený snímek bude nekvalitní a
tudíž nevhodný pro další vyhodnocení, což se naopak
prodraží při nutnosti, pořídit snímek nový. Pro vyšetření
kyčelních kloubů na dysplazii se používá snímek, kdy pes
leží v poloze na zádech, s pánevními končetinami
nataženými navzájem rovnoběžně dozadu. K dokonalému
napolohování se pes ukládá do tzv. lůžka ve tvaru písmene
„V“ v průřezu. Na snímku musí být zachycená celá
pánev, kost křížová a stehenní kosti včetně kolenních
kloubů. Pro objektivní posouzení stupně DKK musí být
projekce symetrická, jinak může dojít k chybné
interpretaci rentgenologického nálezu. Snímek pro oficiální
vyhodnocení musí být zřetelně označen zkratkou plemene a
tetovacím číslem psa. Pokud je snímek v pořádku, odešle jej
zhotovitel na adresu vámi zvoleného posuzovatele společně
s vyplněným formulářem. V případě, že je
zhotovitel snímku sám také oficiálním posuzovatelem, snímek
vyhodnotí na místě. Cena zákroku u cca 30 kg psa se
většinou pohybuje od 500 do 800 Kč, za vyhodnocení snímku
se platí posuzovateli zvlášť. O vyšetření se také provede
záznam do průkazu původu.
(Oficiální seznam
posuzovatelů DKK schválených Komorou veterinárních lékařů
najdete na internetu na adrese: http://www.vetkom.cz/verejne/posuzovat/posuz.php?co=dkk#
DKK u našich
ohařů…
Americká
Ortopedická nadace pro
zvířata (OFA)
vytvořila originální databázi plemen psů, u nichž
byly v letech 1974 – 2000 zaznamenávány výsledky
dysplazie kyčelních kloubů. Na svých internetových
stránkách tak publikovala seznam 126 plemen psů, seřazených
od těch nejvíce postižených, až po ty, u kterých dysplazie
nebyla vůbec zaznamenána. Do tabulky byla zahrnuta pouze
plemena, u kterých bylo za uvedené období vyšetřeno alespoň
100 jedinců. Nejhůře postiženým plemenem a 1. místo
v tabulce kupodivu obsadil americký buldog, u kterého
bylo zjištěno 73,4 % dysplastických psů.
Německý
drátosrstý ohař obsadil 78. příčku s 9,8% postižených
psů, maďarský krátkosrstý
ohař se umístil na 89.
místě se 7,5% pozitivních nálezů a pro srovnání
německý
krátkosrstý ohař obsadil 107. místo se 5,3% postižených
psů.
Z toho vyplývá, že
plemena ohařů, která sdružuje náš klub, rozhodně nepatří
k těm, jež by dysplazií nějak zvlášť trpěla.
DKK v kupní
smlouvě?…
Pro ty
nejsvědomitější chovatele mám pár tipů na to, jak ošetřit
možné problémy s novými majiteli štěňat se zjištěným
výskytem DKK po právní stránce. Alfou a omegou
předcházení podobných nepříjemných konfliktů je dokonale
zpracovaná kupní smlouva. Rozhodně by v běžném textu
smlouvy neměla chybět větička typu:………kupující přebírá štěně zdravé, bez
klinických příznaků nemoci, řádně očkované a odčervené, což
stvrzuje svým podpisem…… Do závěrečné části smlouvy, do
odstavce Ostatní
ujednání, pak
doporučuji případné problémy související s DKK
ošetřit takto:
„Kupující byl při odběru štěněte
informován o možném výskytu onemocnění dysplazie kyčelního
kloubu u tohoto plemene. Zároveň byl řádně poučen o
možnostech předcházení jejího vzniku. Vzhledem k tomu,
že jde o onemocnění jehož princip vzniku není přesně znám,
nelze v případě výskytu této choroby u výše uvedeného
štěněte uplatňovat u prodávajícího nárok na vrácení celé
nebo části kupní ceny štěněte. S tímto kupující
bezvýhradně souhlasí“.
Přesto, že pes je po právní stránce
vlastně věcí, nelze v tomto případě na štěně
pohlížet jako na zboží, které může vykazovat skrytou vadu.
V době odběru (cca 8. týdnů stáří) je totiž dysplazie
u štěněte prakticky nezjistitelná a pravděpodobnost, že by
štěně trpělo jejím těžkým stupněm je téměř nulová. Proto
žádnou skrytou vadu, o které by chovatel předem věděl
mít nemůže (něco jiného by však bylo, pokud by chovatel
prodával psa staršího, s již potvrzenou dysplazií a
tuto skutečnost by kupujícímu zatajil). Ani
z morálního hlediska nelze novým majitelům štěňat
postižených DKK tak jednoznačně přiznat nárok na nějaké
odškodnění chovatelem. Jde o to, že nelze přesně stanovit,
do jaké míry může za rozvinutou dysplazii u mladého psa
chovatel a nakolik ji ovlivnil sám nový majitel, třeba
špatným zacházením s psíkem. I kdyby bylo pravdou, že
štěně pochází z obou negativních rodičů, nemůže
to být vzhledem k výše uvedeným faktům, zárukou toho,
že se dysplazie u mladého psa později nevyvine.
Některé
zkušenosti z praxe na závěr…
Za svou
zhruba 10-ti letou praxi v chovu severských psů
(kteří, stejně jako naši ohaři, nepatří mezi plemena, která
jsou k DKK náchylná) jsem se mnohokrát setkala
s problematikou dysplazie, ať už přímo ve svém chovu
či chovu svých přátel a známých. Po důkladném studiu této
problematiky a po zavedení důsledných preventivních
opatření k zamezení dalšího vzniku DKK u štěňat, jsme
u několika vrhů po sobě zaznamenali vynikající výsledky
(všichni DKK 0/0) a to navzdory tomu, že se chovalo i na
postižených rodičích. Proto bych se ráda podělila o své
zkušenosti s těmi z vás, kterým opravdu leží na
srdci především zdraví vašich odchovů. Veškerá prevence
byla soustředěna na zamezení negativního působení vnějších
vlivů. Fenám byla již od počátku březosti preventivně
podávána chondroprotektiva
– speciální kloubní
výživa (na našem trhu je v současné době k dispozici
několik velice kvalitních přípravků, vyráběných většinou ve
formě sirupu, tablet či prášku), až do úplného ukončení
laktace. Taktéž štěňatům byly podávány do krmiva tyto
preparáty a to až do doby odběru. Samozřejmostí byla
kvalitní máčená granulovaná strava v odpovídajícím
množství, bez jakýchkoliv dalších vitamínových
přípravků či krmných příloh (ne maso ani konzervy, ne
těstoviny ani běžné kalciové přípravky…)
několikanásobné odčervování, jak matky, tak štěňat, vysoká
hygiena odchovu (a to i venku), přiměřená pohybová aktivita
na čerstvém vzduchu a sluníčku (zajištění tvorby vit. D).
Domnívám se, že všechna tato opatření přispěla zejména
k výraznému zajištění přirozené imunity, která je
nesmírně důležitá právě při celkovém vývoji mladého
organismu, tedy i tvorbě kostry. Noví majitelé byli navíc
při odběru štěňat pečlivě instruováni o tom, jak
s psíky dále zacházet (viz. předcházení DKK) a
v rámci možností byl i další vývoj štěňat průběžně
kontrolován. Takto vedenou prevencí se nám podařilo výskyt
dysplazie v našich odchovech velice výrazně
eliminovat. Jistěže několik málo vrhů jednoho plemene
nemůže být dostatečným důkazem pro vyvozování nějakých
konkrétních závěrů, ale osobně se domnívám, že působení
vnějších vlivů je možná důležitější faktor při vzniku DKK,
než samotné působení genetiky (netvrdím, že ze dvou rodičů
DKK 4/4 vznikne takto jedinec s DKK 0/0, nicméně
rozhodně nebude trpět předčasnými znaky artrózy – a tím i
bolestivostí kloubů - a dysplazie se u něj může projevit
v daleko mírnější formě, než u rodičů – třeba DKK
2/2).
Pro absolutní eliminaci DKK
v chovu jakéhokoliv plemene by bylo zřejmě nutné
zkombinovat oba způsoby prevence, a sice chovat výhradně na
jedincích s DKK 0/0 a striktně dodržovat prevenci
působení vnějších vlivů. A aby byly i výsledky
vyhodnocování DKK u jednotlivých psů zcela objektivní, bylo
by nanejvýš vhodné, aby RTG snímky vyhodnocoval počítačový
program (nikoliv ne neomylný a nepodplatitelný člověk..),
který by byl jednotný minimálně pro všechny státy Evropy,
ještě lépe celosvětově. Není totiž metoda vyhodnocování
DKK, která by byla jednoznačně nezpochybnitelná. Tyto úvahy
však vzhledem k finanční náročnosti takovýchto
opatření a nedostatkům dalších důležitých vědeckých
poznatků týkajících se dysplazie však bohužel patří do
oblasti science fiction.
Zda by byli ochotni vše toto
v budoucnu podstoupit i všichni chovatelé našeho klubu
je otázkou. Na druhou stranu zodpovědný chovatel, který se
o tuto problematiku zajímá a chce produkovat především
zdravé odchovy si u svých zvířat dysplazii může zjišťovat
již dnes (a v mnoha případech se tak už děje, což je
nepochybně vizitkou vysoké chovatelské etiky daného
chovatele), i když výsledek DKK není prozatím u nás
podmínkou chovnosti. Ti z vás, kteří hodlají
v budoucnu prodat svá štěňata či dospělého psa
zahraničním zájemcům musí s vyšetřením na DKK počítat
jako se samozřejmostí. Prodej zvířete bez doloženého
výsledku dysplazie, které má být v budoucnu použito
v zahraničním chovu je totiž prakticky nemožný.
V článku bylo použito
informací a stanovisek těchto autorů:
MVDr. Jan Šterc –
oficiální posuzovatel DKK a DKL - Brno
MVDr. Eva Štercová
MVDr. Michal Čáp – oficiální
posuzovatel DKK a DKL - Praha
MVDr. Roman Kvapil
MVDr. Jan Nytra – oficiální
posuzovatel DKK a DKL - Ostrava
JUDr. František Berger
Vladimíra Tichá a Ing.
Jaromír Dostál DrSc.