FEDERATION
CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat
General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 57 /
13.09.2000 / D
Maďarský ohař
krátkosrstý - vizsla
(Rövidszörü Magyar
Vizsla)
Překlad do němčiny: Peter Weit, Uwe
Fischer a Dr.J.-M.Paschoud
Z německého originálu přeložil: Michálek, Dvořák.
ZEMĚ
PŮVODU: Maďarsko
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ
PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU: 6. 4. 2000
POUŽITÍ:
Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na
vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou
zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování,
vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy
na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci
v obtížném terénu i extrémní počasí. Jako výkonný lovecký
pes nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze
zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k
vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a
přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.
KLASIFIKACE
FCI: Skupina 7 -
ohaři
Sekce 1 -
kontinentální ohaři
Se zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)
KRÁTKÝ HISTORICKÝ
PŘEHLED: Předkové
maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími
maďarskými kmeny. První stručnou písemnou zmínku a
vyobrazení těchto psů lze doložit již v dokumentech ze 14.
století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od
18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku
pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem
zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se
v tehdejší době podílela také jiná plemena loveckých
psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl
maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI
jako samostatné plemeno.
CELKOVÝ
DOJEM: Středně
velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou
žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká, suchá a štíhlá stavba
těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
* Délka
těla mírně překračuje kohoutkovou výšku.
* Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové
výšky.
* Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé
hlavy.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER
(POVAHA): živá,
přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Snadné navázání
kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem.
Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani
bázlivý.
HLAVA:
Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.
MOZKOVNA:
Lebka: Přiměřeně
široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdou,
která probíhá od středně vyvinutého týlního hrbolu ve směru
stopu. Oční oblouky jsou přiměřeně vyvinuté.
Stop: mírný.
OBLIČEJOVÁ
ČÁST:
Nosní houba:
čenich je dobře vyvinutý se širokými nozdrami. Jeho barva
ladí s tmavým tónem srsti.
Morda: Čenichová partie je tupá, ne
zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu
je rovný.
Pysky: jsou těsně přiléhají, nejsou převislé.
Čelisti /
zuby: Silné
čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem,
přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby
stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce.
Líce: silné, dobře osvalené.
Oči: středně velké a mírně oválné. Oční
víčka dobře přiléhají k oku. Pohled živý, inteligentní.
Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost
se dává tmavší barvě.
Uši: nasazeny mírně vzadu a středně vysoko.
Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar
zakulaceného V a jejich délka tvoří zhruba tři čtvrtiny
délky hlavy.
KRK: Středně
dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý.
Těsně přiléhající kůže na hrdle.
TRUP:
Kohoutek: výrazný a svalnatý.
Hřbet: pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové
výběžky mají být zakryty svalstvem.
Bedra: krátká, široká, pevná, osvalená, rovná
či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a
pevný.
Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne krátká,
k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená; dobře
osvalená.
Hrudník: je hluboký a široký s výrazným,
dobře osvaleným a přiměřeně klenutým předhrudím; hrudní
kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má
dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Zadní
žebra sahají daleko dozadu.
Spodní linie
a břicho: tvoří
elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.
OCAS:
Poměrně nízko nasazen, u kořene silný, ke špičce se zužuje.
V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se
z preventivních důvodů s ohledem na lovecké využití
krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k
hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě
zahnutý. Při pohybu je nesen výš až k horizontále. Ocas je
dobře a hustě osrstěn.
KONČETINY:
HRUDNÍ
KONČETINY: při
pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovnoběžné, při
pohledu zboku kolmé a dobře postavené pod tělem. Dobře
utvářených kostí a silného svalstva.
Plece: Lopatka je dlouhá, šikmá a dozadu ploše
přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená.
Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí.
Ramenní
kost: pokud možno
dlouhá a dobře osvalená.
Lokty: těsně přiléhají k tělu, ale nejsou
vmáčknuté; nejsou vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré
zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
Předloktí: rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se
silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
Zápěstí: suché a pevné.
Přední
nadprstí: krátké a
jen lehce šikmo postavené.
Tlapy: lehce oválné s pevně sevřenými, dobře
klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a
odolné polštářky břidlicově šedavého odstínu. V klidu i
pohybu jsou tlapy rovnoběžné.
PÁNEVNÍ
KONČETINY:
Obecně: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné.
Správně zaúhlené se silnými kostmi.
Stehno: dlouhé, osvalené, s odpovídajícím
zaúhlením mezi pánví a stehnem.
Kolena: dobré zaúhlení mezi stehnem a bércem.
Lýtka: dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka
lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi
lýtkem a zadním nadprstím.
Hlezno: silné, suché a šlachovité, poměrně
nízko postavené.
Zadní
nadprstí: kolmé,
krátké a suché.
Tlapy
pánevní končetiny:
viz tlapy hrudních končetin.
POHYB:
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s
prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem.
Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze.
Dobré držení těla. Mimochod je nežádoucí.
KŮŽE:
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře
pigmentovaná.
OSRSTĚNÍ:
SRST: Krátká a hustá, má být pevná a tuhá. Na
hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na
spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat
celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá
podsadu.
ZBARVENÍ: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní
boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené,
hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá
bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle, jejíž průměr nesmí
překročit 5 cm, stejně jako bílé odznaky na prstech tlap
nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě
nosu.
VELIKOST:
Kohoutková
výška: psi 58 - 64
cm
feny 54 - 60 cm
Zvyšovat
kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o
střední velikost. Statická a dynamická vyváženost a
symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená
výška.
VADY:
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených
údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni
odchylky.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
* Výrazné
odchylky od standardu plemene
* Hrubé odchylky od pohlavního výrazu
* Netypická hlava
* Skvrnitý nos
* Převislé pysky a volné otevřené koutky
* Předkus, podkus, zkřížený skus jakož i přechodné formy
* Chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I),
špičáků (C) nebo třenových zubů P2 až P4 a stoliček M1 a
M2, absence více než dvou třenových zubů P1. Na zuby M3 se
nebere zřetel. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící.
* Nadpočetné zuby vybočující z řady
* Rozštěp patra či pysku
* Světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium,
entropium, dvojitá řada řas
* Výrazný lalok pod krkem,
* Vlčí drápky, tzv. paspárky,
* Špatná mechanika pohybu,
* Netypické osrstění,
* Tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost,
nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5
cm,
* Bílé tlapy,
* Nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky,
* Kohoutková výška odchylující se o více než 2 cm od
standardu,
* Jakákoliv známka nevyrovnanosti povahy.
Poznámka: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá
varlata, která se nacházejí zcela v šourku.