Psa s průkazem původu (rodokmenem) nebo bez???
Nejeden potencionální majitel psa stojí před rozhodnutím, zda si pořídit psa s průkazem původu (PP) či bez. Mnozí vlastně ani nevědí, k čemu takový rodokmen je a domnívají se, že nikdy nic takového potřebovat nebudou. Průkaz původu psa čili rodokmen je listina, která stvrzuje původ psa, jeho předky a je vlastně jeho identitou, takovou psí občankou. Takový rodokmen umožňuje psa zařadit do chovu, účastnit se s ním různých zkoušek, soutěží a výstav. Oproti tomu je pes bez průkazu původu hendikepovaný, protože nikdy nemůže mít potomky s PP a nemůže se účastnit zkoušek, soutěží, ani výstav.
A jaké jsou příčiny toho, že psovi není vystaven PP? Těch může být mnoho. Je to například nesplnění podmínek chovnosti rodičů – tzn. že rodiče nemají pracovní zkoušku nebo příslušné výstavní ocenění, ale také zde může být nějaký zdravotní problém, který psa z chovu vyřadí, nebo neodpovídající povaha psa. Zdravotní důvody jsou právě pádným důvodem, proč psa bez PP nepořizovat. Mnohá plemena mají predispozice k určitým nemocem, které se u nich nezřídka projevují a postižení jedinci bývají pak vyřazováni z chovu a štěňata nedostanou PP.
Podmínky chovnosti má každé plemeno určeno svým chovatelským klubem a tyto se samozřejmě liší podle plemene. Chovný jedinec musí odpovídat standardu plemene a ten také uvádí i vyřazující vlastnosti a vyřazující je i jakákoli výraznější odchylka od standardu. Takže může být spousta závažných důvodů, proč jedinec není zařazen do chovu a tím pádem přestože sám PP má, tak už dále potomky s PP produkovat nemůže.
Myslím si, že to jsou dostatečné důvody, proč si psa bez PP nepořizovat. Neznáme jeho původ ani důvod, proč PP nemá a tím pádem nevíme, nemá-li nějaký závažnější zdravotní či jiný problém. Mnoho začínajících pejskařů toto neví, zrovna tak jako jsem to nevěděla já a bylo mi jedno, zda můj pes bude mít PP nebo ne a spíš jsem chtěla psa bez PP, protože jsem nevěděla, k čemu to vlastně přesně je, a byla jsem přesvědčená, že nějaké výstavy či zkoušky nejsou nic pro mě. Jak to nakonec dopadlo, můžete vidět na těchto stránkách.
Se psem bez PP jistě můžete dělat spoustu aktivit (agility, coursing…) a vlastně jakýkoli (i lovecký) výcvik, ale vyjma některých služebních zkoušek (zkouška Základní ovladatelnosti psa, Zkouška pracovní upotřebitelnosti atp.) tyto naučené schopnosti psa nikde neověříte. Zejména pracovní zkoušky ohařů nejsou přístupné pro psy bez PP. Takže nakonec vám ke štěstí musí postačit to, že to děláte pro radost svého psa a svojí. Což samozřejmě není málo, ale můžete-li své „umění“ prokázat oficiálně, pocit radosti je nepochybně mnohem větší, protože složená zkouška a užití psa v praxi je skutečnou odměnou a motivací.
Naše fenka Tara bez PP absolvovala výcvik poslušnosti, lovecký výcvik, výcvik agility atd. Jelikož je plnokrevná ohařka, tak ji samozřejmě nejvíce baví práce, která je jí nejvlastnější – práce ohaře. A právě zde končíme u výcviku, protože na zkoušky se nedostane. A to je škoda zejména pro mě, protože bych samozřejmě ráda tyto její schopnosti dále rozvíjela. Nemůžu však, protože jsem nebyla poučena, že si nemám pořizovat psa bez PP. Zároveň bych určitě ráda měla od své fenky štěňátka, nicméně právě protože nemá PP a já neznám její rodiče a nevím, proč nemá PP, tak štěňátka mít nebude.
U naší mladší fenky Emy, která má PP, můžu vidět, o co všechno přicházím se psem bez PP.
Píšu to proto, abych na vlastním příkladě ukázala všem, kdo uvažují o pořízení psa bez PP, že to není dobré rozhodnutí a později to třeba člověka může mrzet, nebo i přinést nějaké opravdu velké starosti kvůli zdravotnímu stavu psa. Já sama však nikdy nebudu litovat toho, že jsem si pořídila právě Taru, protože i když o některé věci přicházíme, tak jsem měla to štěstí, že se (zatím) žádné „vady“ neprojevují, což se ale také nemusí vždy podařit. Tato moje první fenka je prostě PRVNÍ a fakt, že nemá PP nehraje roli v mém vztahu k ní, nicméně vím, že psa bez PP bych si už úmyslně nepořídila. Navíc Taře vděčím za to, že mně přivedla k lásce k tomuto krásnému plemeni a doufám, že nakonec i k jeho chovu.
Nakonec tedy znovu zdůrazňuji – určitě je krásné se ujmout voříška z útulku, pokud vám nezáleží na plemeni, ale pokud toužíte po konkrétním psu, pak určitě dejte přednost psovi s PP!! Není to rozhodnutí srdce, ale rozumu a později to třeba velmi oceníte!!