AGILITY
Agility je
úžasný sport pro všechny lidičky a psy, kteří si rádi zablbnou a užijou legraci,
ale i společnou práci. Tento sport spočívá v tom, že pes má za pomoci svého
vůdce překonat určitý počet překážek v daném pořadí. Tyto překážky jsou vlastně
takové zmenšeniny překážek koňského parkuru. Při tomto sportu se uplatní rychlí
a mrštní psi a chytří a pohotoví páníčci
J. Ne vždy tomu tak je, a pak se trénink agility stává
během na delší trať – jako u nás
J.
Při tréninku hraje velkou roli souhra psa a vůdce. Pejsek musí mít samozřejmě
nějakou motivaci, aby s chutí zdolával překážky, a je jedno, zda je to čistá
láska k páníčkovi (zřídka) nebo hračka (někdy), anebo jednoduše kus žvance
v podobě nějakého buřta (téměř vždy) a podobně. Pejsek se musí nejprve seznámit
s jednoduššími překážkami, pak se složitějšími a postupně se učí různé kombinace
těchto překážek, až je schopný běžet nejprve jednoduchý parkur a později i
nějaký složitější. Pak přichází první závody
J.
My však v této fázi ještě nejsme.
Tara trénuje agility od roku 2005, předtím bylo jen takové seznamování. Měly jsme štěstí na výborné trenéry a to je velká část úspěchu. Ohař je, podle mého názoru a mých zkušeností, pes vhodný k tomuto sportu. Dokáže být velmi rychlý a má lehkou stavbu těla. Dokáže se taky pro hopsání nadchnout. Ale samozřejmě to není takové nadšení jako nad právě nalezeným bažantem. Proto i u Tary jsou agility až na druhém místě a nevěnujeme se tomu tak intenzivně, jako loveckému výcviku, což se samozřejmě odráží na stupni naší pokročilosti a je to důvod, proč jsme se ještě nedostaly k žádným závodům. Zajíček je prostě zajíček a tomu nemůže nic konkurovat. To však neznamená, že ohař nemůže být úspěšný v agility. Záleží na čase stráveném na tréninku.
I u nás byly těžší začátky, kdy Tara nechápavě zírala na skokové překážky. Počáteční nesnáze jsme zdolaly a pak přišly pokročilejší nesnáze J, jako například zónové překážky (áčko, kladina a houpačka), kde se pejsek musí dotknout žlutě vyznačené části na nástupní a sestupné části překážky. Není však nic jednoduššího než to přeskočit, že J. Někdy však pokroky váznou vinou vůdce (jako u nás J). Pes se učí celkem snadno – avšak zručnost páníčka pokulhává, což je v tomto případě celkem fatální. Ano, jsem to já, kdo kazí Taře parkury, protože se tam motám jak nudle v bandě a nejsem schopná si zapamatovat pořadí překážek. Z toho plyne, že hooodně se musí učit i páníček a řeknu vám, někdy je to fakt dřina a při tom vás mrzí, že váš skvělý a šikovný pejsek nemá lepšího vůdce. J
Takže doufám, že i nadále budeme pracovat na našich agiliťáckých úspěších a snad jednou i ty závody přijdou… J
Tařička a panička při tréninku agility jsou k vidění ve Fotogalerii J.
Informace o agility najdete na oficiálních stránkách klubu – viz sekce Odkazy.
